Sauvagovi

Nový superb jezdí skvěle. Můžeme mu vyčítat designovou nevyváženost i pár ergonomických prohřešků, ale po více než 1 500 kilometrech za volantem nemám nic podstatného, co mu vytknout. A to - na škodovku překvapivě - ani příliš vysokou cenu; naopak, mezi konkurenty patří i vzhledem k nabízeným motorům k těm levnějším.

 Vostrej. Agresivní. Bavorák. Obrovský. Krásný. Moc dlouhý. Hezkej předek, ošklivej zadek. Bomba! Krátký výčet komentářů řidičů a řidiček, jež jsem za čtyři dny s jedním z vůbec prvních vyrobených superbů nasbíral, mně přesvědčil o tom, že každá nová škodovka je v Česku v centru pozornosti všude, kde se byť na okamžik zastaví.

A vůbec ji neokukují hlavně manažeři, kteří s ní jezdí nejčastěji; zajímá i maminky s kočárkem nebo potetované týpky. V naší minianketě mezi těmi, kteří mě sami oslovili, nakonec drtivě zvítězili ti, jimž se největší škodovka líbí.

Nechejme však vzhled stranou, i když pro výrobce je jedním z nejdůležitějších prodejních argumentů. Řeknu pouze, že podle mého názoru je skutečně přední partie výrazně povedenější než zadní, a že v interiéru se mi nelíbí vzhled volantu. To hlavní, proč jsem v nové Škodě Superb strávil přes 1 500 kilometrů, je ovšem jízda.

Je to přece jen auto, ne umělecký artefakt. A jako auto funguje perfektně. To jsem si ověřil na rozbitých okresních silničkách středních a severních Čech, české dálnici D8, německé A4 mezi Drážďany a Lipskem a rakouské A1 do Salcburku.

Tank na zatáčky
První dojem po usednutí do dlouhého a mohutného auta - sedím v tanku. Malé čelní i zadní okno , mohutné zadní sloupky, boční okénka také nejsou z největších. To je ovšem dnes normální - starost o bezpečnost posádky nedovoluje vymýšlet kreace s bohatým prosklením. Karoserie je díky tomu pěkně tuhá, ani náznak nějakého kroucení v ostrých zatáčkách.

A právě v nich sedí auto jako přibité. Pryč je plavná houpavost předchozí generace, velké náklony v zatáčkách, hvízdání pneumatik . Tam, kde zadek starého superbu vlál jako ocas komety, sedí novinka jako přilepená. V kritických situacích se ozve i standardně dodávaná stabilizace ESP, to ale opravdu až když je zle.

Určitě tomu pomáhají nadstandardní nízkoprofilová osmnáctipalcová kola 225/40 R18 (standardně se montují 205/55 R16), na jejichž vrub lze přičíst i naštěstí jen malou ztrátu komfortu. Je skutečně s podivem, jak se konstruktérům povedlo vyladit tak, aby byl vyváženým kompromisem stability a pohodlí. Výborně dávkované jsou i brzdy - zpočátku zabírají mírně, při delším "stání na pedálu" brzdový asistent bez šoférova přičinění zvýší tlak v systému a auto brzdí výrazně více.

Vynikající je i ovladatelnost auta při velmi vysokých rychlostech - i při dvoustovce sedí jako přibité. Sečteno: v kapitole jízdní vlastnosti a pohodlí dostává superb jedničku. I s hvězdičkou. Za ty peníze je to totiž jedna z mála limuzín, s nimž si lze jízdu i užít na místě  řidiče, nejen vpravo vzadu.

Dvoulitrový diesel s automatem
K testu jsem si z prozatím chudé testovací nabídky dvou motorů vybral ten dieselový - starý známý dvoulitr (103 kW) ještě systému čerpadlo-tryska (PD); ten sice postupně nahradí silnější commonrailový agregát, ale do té doby bude jistě nejprodávanější motorizací. V půjčeném voze byl spřažen s dvouspojkovým automatem DSG, o nějž je velký zájem - u současného modelu si jej zvolí téměř polovina zákazníků. Jak jim to spolu klape?

Pokud přesednete "do DSG" z auta s normálním automatem (s hydrodynamickým měničem), budete možná zklamáni "cukáním" při přeřazování. Je to ovšem jenom zdání, dané konstrukcí převodovky, a tahle drobnost je bohatě vykoupena provozní spolehlivostí a mnohem vyšší životností systému, než jakou mají klasické automatické převodovky.

DSG umožňuje řadit i ve sportovním módu (přeřazuje až ve vyšších otáčkách), nebo "pádly" pod volantem - tahle legrácka se mi líbila díky bleskurychlé odezvě převodovky asi nejvíc. A ještě jedno obrovské plus: DSG nemá ani o deci vyšší spotřebu než auto s "manuálem".

Dvoulitrový turbodiesel na auto v pohodě stačí, slušně ho rozpohybuje až k maximální rychlosti tachometrových 210 kilometrů v hodině. Přitom není přehnaně náročný na přísun paliva: při hodně rychlé jízdě po německých dálnicích jsem se dostal k hranici 8,8 litrů; při rozumné jízdě na českém dálničním limitu na 7,1 a při broušení českých okresek ještě o půllitr níže.

Přesto není podle mně motor 2.0 TDi tak povedený jako předchozí legendární 1.9 (96 kW), zvláště kvůli přehnanému turboefektu. A "jedna-devítka" jezdila i za 5,5 litru... Za tento motor tedy superb dostává dvojku.

Hlučnost? Co to je?
Jak je turbodiesel slyšet uvnitř? Jeho charakteristický chrapot doléhá k uším posádky jen velmi uměřeně. Nespoléhal jsem přitom jen na subjektivní pocity a k měření použil digitální hlukoměr. Na referenčním úseku dálnice D8 pak při tachometrové rychlosti 140 km/hod. (což podle GPS odpovídá skutečným 130 kilometrům v hodině) superb dosáhl hodnoty 68,7 decibelu (dB), a to je druhý nejlepší výsledek v nedlouhé historii redakčních měření.

Lepší byl zatím jen hybridní Lexus GS 450h (66 dB). Měřili jsme i dále: při maximálních 210 km/h ukázal hlukoměr 75,2 dB. Jen pro zajímavost: ojetý Peugeot 307 SW 2.0 HDi byl ještě o decibel hlučnější při pouhých 140 kilometrech...

Superb tedy v odhlučnění nechal za sebou namátkou třeba nové dieselové Subaru Legacy, benzinovou Mazdu 6, a také předchozího superba (69,3 dB). V praxi to třeba znamená, že i při vysokých rychlostech můžete v klidu poslouchat rádio nebo hovořit bez nutnosti zvýšit hlas.

Na hluku, který v superbu i tak panuje, se kromě dieselu hodně podepisují už zmiňované široké pneumatiky. Naopak téměř vůbec není slyšet aerodynamický svist od zpětných zrcátek, která jsou výrazně větší než u předchozího modelu (velká pochvala!).

Interiér: luxusní i praktický
"Ty jo, tak to je jiná liga," povzdechl si na benzince u Mělníka majitel černého superbu předchozí generace, když požádal o nakouknutí do novinky. A skutečně je. Honosně vyhlížejí samostatné tubusy budíků, i na přímém slunci skvěle čitelné bílé číslice na černém pozadí, povedené je i intuitivní ovládání klimatizace otočnými ovladači namísto dosavadních tlačítek.

Velkou navigaci můžete mít i v současném superbu, tady je ovšem ještě vylepšena o dotykový displej a přehrávání hudby z paměťových karet. Dojem exkluzivity zvyšuje i taková drobnost, jakou je protočení ručiček přístrojů kolem dokola po nastartování - tak, jak to dělají třeba lexusy. Interiér "našeho" superbu zdobily lišty z imitace kořenového dřeva, osobně se mi ovšem k charakteru auta moc nehodily.

Ale hlavně byly zdrojem občasného povrzávání a některé se na dotek hýbaly. Příčetl jsem to ovšem faktu, že jsem měl k dispozici jeden z prvních předsériových superbů. Volant je (až na design středové části) povedený - ovládá se z něj audiosoustava i údaje palubního počítače a jeho věnec je na patřičných místech ztluštělý a výborně se drží.

Jestliže je předek luxusní, zadní část je praktická. Nemyslím teď jen chytrou drobnost v podobě deštníku uschovaného v zadních dveřích, ale zejména už mediálně proslulé dvojí otvírání zavazadlového prostoru s názvem Twindoor.

Škodovka si systém nechala na pět let patentovat, a je na něj hrdá. Nápad otvírat buď jen "malý kufr" jako u sedanu, nebo rovnou celou záď jako u liftbacku je výborný, jen nevím, proč jeho ovládání nemohlo být jednodušší. Namísto odjišťování dveří jedním tlačítkem a otevření druhým možná stačilo vyčlenit každému systému jedno samostatné...

Drobnosti, které nepotěšily
Ne všechno uvnitř se mi bezvýhradně líbilo. Třeba nedostatečně dimenzovaná schránka na sluneční brýle, do níž se vejdou jen módní miniatury, nikoli však lékaři doporučované okuláry. Zápasil jsem i s ergonomií posezu: mým 95 kilogramům byly sedáky příliš úzké, tlačily mně do stehen a široká středová konzola s autorádiem mi utiskovala pravou nohu.

Zvlášť, když jsem si ji chtěl zlehka opřít po dlouhé jízdě, tlačila mne přímo do kolenního kloubu. Ještě horší to bylo i ve chvíli, kdy jsem zapnul tempomat a chtěl pravé noze ulevit pokrčením v koleni - prostě se nevešla mezi konzolu a klíč trčící ze zapalování. Sedadlo jsem přitom měl v maximální ergonomicky přípustné vzdálenosti od volantu (vysunutého také na maximum).

Stejně tak mi chyběl dostatek místa pro odložení nepotřebné "spojkové" nohy - početní konkurenti mají nabídku místa velkorysejší. Komfort prostě nebyl tak špičkový, jak jsem očekával - v tomto směru byl předchozí superb lepší, přestože byl v těchto místech podle našeho měření o šest centimetrů užší.

Když jsem u kritiky, nemůžu nezmínit grafiku tachometru (ta mě ovšem trápí i u jiných značek). Zřejmě neexistuje žádný rozumný důvod pro to, aby kritické, tedy maximální povolené rychlosti, nemohly být vyznačeny velkými, červenými číslicemi. A přesto je to právě naopak - u superbu 50 i 130 chybějí úplně... (50 aspoň supluje červená čárka).

To však nejsou velké výhrady. Kdybych měl oznámkovat novou Škodu Superb jako celek, dostala by dvojku; s přihlédnutím k ceně a výbavě konkurentů ovšem ještě o půl stupně vylepšenou. Česká automobilka prostě vyrobila důstojného představitele střední třídy!

A na závěr ještě dobrá zpráva: Základní model bude ještě o něco levnější, než automobilka původně plánovala. Startovací cena za základní provedení s benzinovým přeplňovaným motorem 1,4 TSI měla být 619 tisíc, nově však automobilka cenu snížila o 20 tisíc na 599 000 korun. "Důvodem je ustálení kurzu koruny, cena z Ženevy byla předběžná kalkulace," vysvětluje Evžen Krauskopf, mluvčí Škody auto.

***

Starý versus nový

Abychom bezprostředně vyzkoušeli rozdíl mezi předchozí a nastupující generací Škody Superb, vypůjčili jsme si narychlo z autobazaru AAA Auto starý model. Nesehnali jsme stejný motor ani převodovku, ale jízdní vlastnosti jsme porovnávat mohli.

Nijak nepřekvapilo, že předchozí generace na 16palcových pneumatikách zdaleka neseděla při razantních průjezdech pravoúhlých zatáček tak jako nová na 18"; velké rozdíly však byly v náklonech karoserie. Jednoduše řečeno: stará karoserie se houpala, nová ani náhodou.

Další velký rozdíl: praktické otvírání zádě nového superbu. A další: při pohledu dovnitř vypadá starý superb jako chudý příbuzný. I když si u nového odmyslíme nadstandardní navigaci s dotykovým displejem, zbývá notná dávka luxusu (byť autorádio není v základní výbavě...).

Superb povyrostl do délky o 35 mm, je také o 52 mm širší, na výšku má o 7 mm míň. Kufr se zvětšil na 565 litrů.

A taky jsme narazili na velké překvapení: při měření sedaček se ukázalo, že jejich rozměry jsou téměř (plus minus jeden centimetr) totožné. Čekali jsme, že nové sedáky budou větší, a napohled se tak také jevily. Ale zdání klame...